Pantanal – jeviště pod otevřeným nebem

Pantanal – jeviště pod otevřeným nebem

Na jihozápadě brazilského státu Matto Grosso se rozkládá jedinečná přírodní rezervace Pantanal, která je domovem mnoha druhů rostlin, živočichů a chrání tropickou rozmanitou krajinu. Brazilci rezervaci s hrdostí nazývají „Rajskou zahradou“uprostřed neprostupné džungle.

Národní park Pantanal je považován za největší a nejkrásnější bažinu na světě, se svojí rozlohou 190 000 km2 je dva a půl krát větší než Česká republika. Hustá pralesní džungle a suché stepní oblasti Pantanalu se rozprostírají z 80% v Brazílii a zbytek zasahuje i na území Bolívie a Paraguaye. Územím Pantanalu se klikatí toky dvou velkých řek Cuiabá a Paraguay, díky kterým je Pantanal součástí jednoho z největších sladkovodních ekosystémů na světě. Každý rok se během období dešťů, jež trvá od listopadu do února, vylije řeka Paraguay se svými přítoky ze svého koryta a zaplaví rozsáhlé oblasti v západní části Brazílie. Okolní terén tvoří naprostá rovina, voda se tak rozlije do šířky až 100 km od koryta řeky. Celé území se rázem promění v bahnité jezero, kam jen oko dohlédne. Tento obrovský mokřad je desetinásobně větší než Národní park Everglades na Floridě. Na několik měsíců tak pravidelně každý rok mizí pod hladinou nekonečné pastviny, nízké keře a dokonce i mnohé stromy.

Autor: Rene

Normálně se v období sucha na těchto místech pasou krávy a koně, během období dešťů je však Pantanal královstvím kajmanů a vyder. Jakmile se země vysuší, objeví se zde opět suchozemští obyvatelé a tento cyklus se neustále opakuje. Po povodni zůstane silná vrstva humusu složená z písku, rostlinných i živočišných pozůstatků, čímž se zdejší půda dostatečně zásobuje živinami. Nejlepší dobou k navštívení Pantanalu je tedy suché období od dubna do října. Pokud chcete pozorovat zdejší ptactvo, přijeďte sem v období od července do září. Od listopadu do března je cestování do oblasti znemožněno povodněmi, neustále zde prší a zároveň panují extrémní vedra.

Pantanal je podle stavu vodní hladiny možné rozdělit do tří ekologických pásem. Alto Pantanal se vyznačuje tím, že zde voda zůstává po dobu 2 až 3 měsíců a hloubka dosahuje 0,5 metru. Medio Pantanal je zaplaven po dobu 3 až 4 měsíců a nejníže položená oblast Baixo Pantanal má vodní plochu s hloubkou 3 až 4 metrů. Krajina Pantanalu je díky častým a rychlým změnám velmi rozmanitá, stepní stráně porostlé trávou se střídají s deštnými i suchými lesíky, vodními lagunami a savanami. Pro stálezelené vlhké regiony jsou pak typické galeriové lesy s výškou 10 – 18 metrů, v nichž bují hustý podrost. V říčních nivách jsou k vidění plovoucí ostrovy vytvořené z kořenů rákosu, kterým se říká „camalotes“. Sem tam také vykoukne tropická palma nebo palmový háj.

Stejně tak jako flóra je zde rozmanitá i živočišná říše. Pantanal je jedinečné místo pro poznávání divoké přírody a živočichů, kteří zde nerušeně žijí. Vědci doposud popsali 80 místních druhů savců, 650 druhů ptactva, 50 druhů plazů a přibližně 400 druhů ryb. K vidění jsou zde hojné počty říčních vyder, varanů, jaguárů, místních druhů anakond, leguánů, tapírů jihoamerických, pum, krokodýlů, jelenů, mravenečníků, opic i kapybar. Největší zastoupení zde má ale ptačí říše.

Autor: Arthur Chapman

Nejznámějším zástupcem vodního ptactva je latinsko-americký čáp jabiru, domorodci nazývaný „tuiuiu“. Je vysoký 1,5 metru a jeho rozpětí křídel činí téměř 2,5 metrů. Jabiru tak patří k největším létavým ptákům na světě a jako jediný druh čápa má čistě bílé opeření. Snad nejslavnějším obyvatelem zdejších tropických lesů je ara hyacintový, který je se svou výškou jednoho metru největším druhem papouška. Ara hyacintový se pyšní modrým opeřením. I když jich na území Pantanalu žije kolem 3000, je velkým problémem je spatřit, protože jsou velmi plaší a vyskytují se pouze na jednom jediném druhu stromu. Dále tyto lesy obývá ještě dalších 25 druhů papoušků, jejichž ohlušující řev proniká z korun stromů. Tato část Brazílie je však ideálním útočištěm nejen pro ary, ale také pro volavky, ibisy a kachny. Rozsáhlé mokřady jsou také vhodným odpočívadlem pro obrovská hejna vodních i brodivých ptáků, kteří sem přilétají zimovat ze Severní Ameriky.

V minulosti sahaly hranice národního parku ještě mnohem dále, velká část jeho území se však proměnila v pole určená k pěstování sóji a cukrové třtiny. Hlavní vinu na tom nesou přistěhovalci, kteří tuto oblast objevili v 18. století, když zde hledali zlato a lovili otroky. I když jsou rozsáhlá území parku na mnoha místech pro člověka nedostupná, stále vzrůstá míra jeho ohrožení. Zemědělci v okolí totiž používají pesticidy a hnojiva, které zatěžují mokřady stejně tak, jako kdysi těžba zlata a diamantů. Velká část Pantanalu však byla naštěstí vykoupena soukromými osobami, které se společně s národním parkem snaží poskytnout ochranu těmto unikátním mokřadům a zachovat je pro další generace.

V oblasti Pantanalu se můžete zúčastnit některé z expedic, které se konají v této oblasti. Mnohde se však dostanete pouze pomocí člunů nebo na koňském hřbetu. Pokud by se někdo chtěl v této oblasti ubytovat, má možnost na kávovníkových usedlostech, kterým se říká „fazendas“. Ubytování je však pro velký zájem nutné si rezervovat hodně dopředu, někdy až s předstihem několika měsíců – to čekání však stojí za to!

Autor: Jana Přibylová

Článek byl zobrazen 14 368 krát.